O práci

Potom řekl oráč, Promluv k nám o práci.
A on odpověděl těmito slovy:
Pracujete, abyste udrželi krok se zemí a s duší země.
Neboť zahálet znamená odcizit se ročním obdobím a vyčlenit se z koloběhu života, jenž kráčí důstojně a hrdě pokořen vstříc nekonečnu.

Když pracujete, jste flétnou, jejíž srdce proměňuje šeptání hodin v hudbu.
Kdo z vás by chtěl být rákosím, němým a tichým, když ostatní zpívají jednotně společným hlasem?

Vždy vám bylo říkáno, že práce je prokletí a dřina a neštěstí.
Ale já vám říkám, že když pracujete, naplňujete část nejsmělejšího snu země, jenž vám byl přiřknut ve chvíli, kdy se sen zrodil.
A v neustálé práci se spojujete s životem milujícím pravdu.
A milovat život prostřednictvím práce znamená být v těsném spojení s největším tajemstvím života.

Jestliže však ve své bolesti nazýváte zrození utrpením a své maso a kosti kletbou vepsanou na své čelo, pak vám na to říkám, že nic než pot na vašem čele nemůže smýt to, co je na něm psáno.

Říkali vám také, že život je temnotou, a ve své vyčerpanosti jste se stali ozvěnou toho, co říkali vyčerpaní.
A já říkám, že život je vskutku temnotou, jestliže je o tom člověk přesvědčen.
A takové přesvědčení je slepé, jestliže se dostaví poznání.
A veškeré poznání je zbytečné, není-li spojeno s prací.
A všechna práce je nadarmo, když jí chybí láska;
a když pracujete s láskou, poutáte sebe k sobě samému a k ostatním lidem a k Bohu.
A co znamená pracovat s láskou?
Utkat oděv z nití vytažených ze svého srdce, jako kdyby měla tento šat nosit vámi milovaná bytost.
Postavit dům s upřímným zanícením, jako by ho měla obývat vámi milovaná bytost.
Zasít semínka s něžností a sklízet úrodu s radostí, jako kdyby její plody měla jíst vámi milovaná bytost.
Obdařit všechny věci, které tvoříte, dechem svého vlastního ducha
a uvědomit si, že všichni požehnaní zesnulí stojí blízko vás a dívají se.

Často jsem slýchal, jak říkáte, jako by jste mluvili ze snu, „Ten, kdo vytesává z mramoru a nachází tvar své duše v kameni, je vznešenější než ten, kdo zorává půdu.
A ten, kdo chytá duhu, aby ji přenesl na látku, jež se bude líbit lidem, je lepší než ten, kdo vyrábí sandály pro naše nohy.“
Ale já říkám, nikoliv ze sna, ale při plném vědomí pravého poledne, že vítr nepromlouvá jemněji k obřím dubům nežli k těm nejmenším stéblům trávy.
A velký je ten, kdo promění hlas větru v píseň, jež je prosycena jeho vlastní láskou.

Práce je láska, která je vidět.
A nedokážete-li pracovat s láskou, ale jen s nechutí, pak je lepší, abyste zanechali práce a sedli si k bráně chrámu a brali almužny od těch, kteří pracují s radostí.
Neboť pečete-li chléb bez zájmu o svou práci, upečete hořký chléb, jenž zasytí jen polovic hladového žaludku.
A jestliže vás nebaví lisovat vinné hrozny, pak vaše nechuť vmíchává do vína jed.
A i když zpíváte jako sám anděl, ale ve vašem zpěvu není láska, bráníte uším druhých, aby vnímali zvuky dne a zvuky noci.
/Kahlil Gibran, Prorok/O praci, Kahlil Gibran

Pokud se líbilo, sdílejte prosím!Share on FacebookTweet about this on TwitterPin on PinterestShare on Google+Print this page

Povídání o přirozeném pohybu z nitra

Ráda bych vás pozvala k poslechu povídání se mnou a tanečnicí s obručí Janou Hrdinovou o návratu k sobě a vlastní moci skrz tělo a přirozeně z něj vycházející pohyb.

Mám pocit, že konverzací na toto téma, které jdou takto do hloubky je zatím málo, a tak jsem se je rozhodla pořádat a šířit sama.

Zároveň bych vás všechny, se kterými tento přístup rezonuje, chtěla pozvat do skupiny, kterou jsem založila čistě za účelem odnaučování se naslouchání všem těm hlasům, které jsme si v zájmu přežití nechali implantovat a rozpomínání se na to, jak se nechat exkluzivně vést hlasem svého pravého Já.

Tohle není nic, co by vás mohl naučit někdo druhý, může vám to pouze ukázat svým příkladem, tak abyste se rozpomněli na to, jak ten vnitřní hlas mluví právě k vám.

Shrnutí epizody – O přirozeném bytí s Janou Hrdinovou

  • Držení si prostoru pro vlastní emocionální prožitek jako základní prvek spokojeného života
  • Konformita zabíjí kreativitu
  • Navrátit se k sobě znamená navracet se k sobě každý moment zčerstva. Znamená to se zastavit, zpomalit, nadechnout a uvědomit si, co se ve mně právě teď děje, co moje tělo potřebuje – vlastnit svůj prožitek místo promítání na okolí
  • Tvořit svůj život autenticky znamená vstoupit do prostoru nekonečna a nechat to neznámo sebou plynout – tak nás Život sám vede
  • V našem těle se nachází pravda přítomného okamžiku, nelze ho ovládat myslí, ale pouze potlačovat
  • Skrze tělo se můžeme napojit na hlubší univerzální moudrost, která k nám přichází bezprostředně bez racionálního procesu limitovaného dvourozměrnou lineární dimenzí
  • Být pravdivý k sobě je nechat se vést svou touhou a potěšením a převzít zodpovědnost za to, když děláme něco, co s námi nerezonuje
  • Vnitřní prožitek je primární, okolní svět je pouze jeho reflekcí
  • Být sám sebou je v dnešním světě výzva, která vyžaduje sebepřijetí a odvahu, ale určitě to stojí za to
  • Zdrojem navrácení se ke své moci je sebeláska

Pokud se líbilo, sdílejte prosím!Share on FacebookTweet about this on TwitterPin on PinterestShare on Google+Print this page

Žena je jako lotus, který se otevírá lístek po lístku.

zena bohyne, yin, bozska sexualita, novy vek, zmena paradigmat, mysticismusOtevřít někomu Duši je aktem kuráže. Učinit tak v prostředí, které není bezpečné, je aktem masochismu.

Sex je naší nejintimnější formou sebevyjádření, komunikace, a touhou po spojení s druhým na nejhlubší možné úrovni. Pokud pro něj nevytvoříme bezpečný prostor, pak toto spojení zůstává povrchní a dlouhodobě neuspokojivé. Zůstává po něm hlad a nenaplněnost, závislost na partnerovi od kterého chceme stále více. Neotevřeme-li se plně proudu naší sexuální energie, která je naším nejniternějším zdrojem a výživou, která je tím, co nás všechny spojuje, zůstáváme sami, odděleni v naší vlastní bublině nevědomých projekcí a nenaplněných představ, kde ti druzí se stávají iluzorním zdrojem pro naše vlastní potřeby. My pak od nich potřebujeme něco získat, něco si na nich vzít, připoutat si je, zmanipulovat je, neb naše přežití a emocionální blahobyt závisí na něčem zvenčí, na lidech a situacích, které musíme neustále kontrolovat.

Toto není nakloněné totálnímu uvolnění, kdy můžeme dovolit naší energii volně proudit a naplnit tak svůj nejvyšší potenciál. Potenciál pro léčení, štěstí, kreativitu a naplněný život. Tento potenciál byl systemicky potlačován po mnoho tisíc let tak, že dnes už většina lidí ani neví, že jim něco chybí, že to jde i jinak. Ale někteří z nás si začínají rozpomínat, že jsme všichni Bůh – neomezené Jsoucno manifestované a vyjadřující se v mnoha různých podobách a fyzických tělech. Toto uvědomění je tím, po čem všichni více či méně vědomě prahnem. Pro mnoho z nás se stal několikavteřinový zážitek orgasmu jediným pozůstatkem a představitelem tohoto pocitu jednoty a neomezeného blaha, a často aniž bychom věděli proč. Co nás k tomu tak táhne? Proč už druzí nejsou našimi rovnocenými partnery, ale prostředkem k našemu vlastnímu uspokojení?

Před dávnými a dávnými časy, byly tyto znalosti o naší jednotě s Božstvím a nauka z nich vycházející, centrálním prvkem a stavebním kamenem společnosti. Nejednalo se o utajované vědomosti přístupné jen pár vyvoleným, naopak, bylo všeobecně známo a uznáváno, že kdokoli se může plně otevřít těmto energiím a stát se tak kanálem, kterým vyšší univerzální vědomí proudí do tohoto hmotného světa. Ne všichni však měli náchylnost k tomuto poslání, a tak role těch, kteří se mu plně odevzdali, byla rozuměna jako ta, která udržuje rovnováhu mezi světy, mezi tím, co je viditelné, a tím co jen tušené – tím co nás vyživuje zpoza závoje neuchopitelna.

Středobodem těchto nauk bylo učení o tom, kdo jsme, o tom čím jsme tvořeni – o naší sexuální energii a jak ji správně používat.

Během posledních 65ti století patriarchátu, bylo toto vědomí a ti co ho představovali, brutálně potlačeno. Naše podstata však nemůže být nikdy totálně zničena, musí se nějak vyjádřit. Pokud energie není používána správně, v souladu se zákony Přírody, projevuje se pokroucenými způsoby, což vede ke zkáze a ke světu plném utrpení na pokraji kolapsu – tak jak ho známe teď.

Mytologicky a astrologicky toto odpovídá cyklu Všehotvůrce – Bohyně – kdy po období růstu a rozkvětu nastává čas zkázy, apokalypsy a znovuzrození. My, právě teď, stojíme na prahu takového lámání paradigmat. Nacházíme se ve vzrušujícím období mezičasí, kdy to staré a nefunkční ještě úplně neodešlo, a o tom novém, co se teprve rodí, ještě nebylo plně rozhodnuto. Bohyně se probouzí v nás, v naší krvi, v našich kostech a chce tvořit našimi těly, našima rukama, našimi srdci. Je teď jen na nás, jaký svému-našemu světu dá tvar.

Tato prastará učení se k nám navrací v podobě těch, kteří se rozpomněli. A ti je zas dále probouzí v dalších a dalších dosud spících duších tím, že jsou příkladem ztělesňování našeho vrozeného božství, naší podstaty. Klíčovým krokem v tomto procesu je znovu-uznání pohybu emocionální energie tělem jako základu a důvodu naší existence, na rozdíl od dnes běžně uznávaného modelu, kde hmota je považována za první a poslední příčinu všech dějů bez hlubšího smyslu, která nás jako osamocené jedince uvězněné v tomto matrixu ovlivňuje hlava nehlava, aniž my bychom v tom měli jediné slovo. Tento takzvaný zvenku-dovnitř model je hrubým nepochopením toho, jak naše existence funguje, a je důkazem jak daleko jsme došli v naší separaci a fragmentaci od Zdroje, jak pečlivě jsme zapomněli odkud jsme přišli a kým jsme, a sami sebe lapili v iluzi tvořené našimi vlastními, odvrhnutými, a na pohled nesouvisejícími fragmenty.

Tato poloha nám však nabízí největší potenciál pro změnu. A ta změna, moji milí, bude tak veliká, že si její dosah dnes nikdo z nás nedovede ani představit.

Hlavní zvrat a zároveň nejkritičtější manévr spočívá v převrácení modelu náhledu na svět směrem zevnitř-ven. To znamená uvidění toho, že jedině my jsme Tvůrci našeho vlastního prožitku existence, že emoce, nikoli rozum, jsou v tomto prožitku primárním spouštěčem a konečnou pointou, a že energie, která námi prochází a bere na sebe různé příchutě ve formě osobních pocitů, je ve své podstatě neutrálním a nehmotným základem všeho manifestovaného, je zdrojem naší nejvyšší formy vrozené inteligence a také tím, co nás všechny spojuje. Proto je tak důležité pochopit její fungování, ne na rozumové, ale na tělesné úrovni, pokud se jako lidstvo máme posunout na úrovni vědomí kupředu.

Je to ta samá primordiální síla, která z lásky při tom prvotním velkém výbuchu – Orgasmu, stvořila vesmír, a je to ta stejná inteligentní síla, která vesmír a vše v něm pohání a orchestruje dodnes. Pro naše pochopení je nejsnadnější o ní smýšlet jako o energii sexuální neb taková je její podstata. Je to síla tvořivá, láskyplná, všeobjímající, s neutuchající touhou se vyjářit, množit a přetvářet. Je to Bůh, který mě stvořil. Je to mé Vyšší/Nižší/Větší Já, které mi právě teď našeptává, co chce být vyjádřeno.

Je kritické, abychom tuto energii kolektivně pochopili jako zdroj udržení našeho života. Jedná se spíše o rozpomnění, neboť my všichni máme vzpomínku na doby, kdy tomu tak bylo, více či méně latentně uloženou v naší DNA. My všichni máme v sobě vrozenou schopnost rozpoznat co je správné a přirozené, co je v souladu se zákony Přírody, neboť my sami jsme její součástí.

Teď jak to všechno souvisí s naší sexualitou? Pokud chápeme sexuální energii jako prvozáklad naší existence, pak je jasné, že jakákoli překážka, utlačování a překrucování tohoto zdroje naší přirozené životní energie, povede k neuspokojivé, překroucené, zkrátka k ne zrovna ideální manifestaci této mocné síly na hmotné úrovni, a to ve všech oblastech života. Má to dopad na naše zdraví, vztahy, tvořivost a všeobecně náš pocit štěstí a vitality. Proto, pokud chceme dosáhnout udržitelných výsledků a rozkvětu nás samých a v rozšíření i naší společnosti, je třeba adresovat toto pokroucení a nerovnováhu přímo u zdroje tohoto gordického uzlu. Jinými slovy, pokud nevyléčíme svou sexualitu, každý sám za sebe i kolektivně, pokrok a obecné štěstí pro lidstvo nebude déle možné.

Pro každého z nás toto může znamenat něco trošku jiného, ale vzhledem k tomu, že sex je nedílnou a pro většinu lidí oblíbenou, ne-li nejoblíbenější součástí života, já cítím největší potenciál a náklonnost pracovat přímo tam. Navíc je to dle mé zkušenosti nejzábavnější a nejpotentnější forma nápravy této nerovnováhy.

Upřímně řečeno, není třeba se nic učit, každý to zvládne sám, ale vzhledem k tomu jakému množství záměrných misinformací a jak dlouho jsme jim všichni byli vystaveni, je dobré si některé ty informace trošku srovnat, aby člověk slepě neopakoval pořád ty stejné chyby. O tom, co to znamená v praxi, a jak je s tím vším spojený zvláště ten zapomenutý ženský přístup si povíme v příštím článku.

Romana Anna Nová

Tento článek byl otištěn v časopise Ve hvězdách a Lidový léčitel

Více do hloubky mě můžete poznat na mých anglických stránkách goddessinanna.com

Pokud se líbilo, sdílejte prosím!Share on FacebookTweet about this on TwitterPin on PinterestShare on Google+Print this page